Kapitola č.8 Zoufalství,bezmoc,panika a beznaděj vyústila v zoufalý čin.
Jak jsem slíbil tak plním. Přichází začátek nejzajímavější a zároveň nejnáročnější této životní etapy.
Ještě před tím než jsem začal řešit s pojišťovnou můj údajný dluh, se kterým absolutně nesouhlasím, tak jsem stále snažil vybojovat jakoukoli ze strany rodičů přízeň a podporu nebo alespoň pochopení. Z okolí zase jakoukoli pomoc či odpověď kterou bych čekal v právním státě, ale nic nic nic, rodiče že mám platit, poradny že mám platit, ústava asi neexistuje. Mě šlo o to že, kde berou tu drzost a jak si můžou dovolit v případě mého dluhu, okrádat o majetek mé rodiče, ba jim vůbec vlézt do bytu. Snažil jsem se rodičům vysvětlit že mají ústavně zaručená práva, že mají lidská práva, to ale oni tak nějak nevím jak to popsat, prostě, exekutoři dělají jen svou práci, a já jsem ten co má dluh. Přešel jsem do tvrdšího levelu a tedy jsem jim oznámil své řešení a docílení spravedlnosti. Ústava ČR mě opravňuje a každého občana, postavit se k odporu každému kdo by se pokoušel odstraňovat demokratický řád společnosti ( článek 23 ) Což práce exekutora min. vůči mým rodičům rozhodně je. A v případě že jsou obvyklé ochranné prostředky k ochraně znemožněny, což je také splněno tím když při této proti ústavní činnosti dozoruje policajt a nezabrání on ze své povinnosti porušování ústavně zaručených práv mých rodičů a lidských práv mých rodičů. Tudíž dle článku 23. Mám plné právo postavit se na odpor této zrůdnosti.
Vymyslel jsem tedy, velice ohleduplné ale přesto přespříliš tvrdé řešení, které jsem rodičům oznámil. Řekl jsem jim tedy toto: V případě že se za dveřmi v budoucnu objeví exekutor a pokusí se dobývat sem k vám do bytu. Nemá na to právo, porušuje vaše práva, právo na rodinu a já jsem zcela oprávněn postavit se na odpor.. Tudíž nejdřív, zpoza dveří vyzvu exekutora k okamžitému ukončení proti ústavní činnosti a páchání trestného činu. Předpokládat budu že nepřestane. Tudíž důrazněji upozorním znova, s doplněním toho že budu nucen jednat dle článku. 23 a postavím se na odpor této jeho činnosti.. Pokud ani tehdy nepřestane, upozorním po 3. velmi důrazným způsobem že si jdu pro zbraň a narušitele se chystám zlikvidovat. Pak že otevřu dveře a min. exekutora bodnu aby přestal :D . No to se našim vůůbec nelíbilo a situace se začínala hrotit.. Nevím co se jim na tom nelíbilo, to co se tady děje nemá obdoby, občan se nechá klidně státem sprostě okrádat a ještě drží hubu.. Blížil, se večer, a situace
ve stejném bodě, a já byl tlačen do úzkých, ve vypjatém okamžiku jsem se naštval a....
Kapitola č.9
Spáchání ( dle policie ) přečinu "Vyhrožování s cílem působit na orgán veřejné moci" podle paragrafu 324 odst. 1 písmene a) trestního zákoníku.
... Sdělil jsem v rozčílení matce, že poslední co v téhle věci udělám je že to oznámím všem možným úřadům a upozorním je na tento fakt. Pak že už budu naprosto čistý, že bude jedině blbost exekuční mafie, když se pokusí vykrást tento byt. A tak jsem se dal do psaní mailu.
Tady je a upozorňuji že jej zde uvádím čistě jako ilustraci, čistě pro informaci. Pro lepší představu, a možné hodnocení protiprávnosti obsaženého sdělení. Rozhodně nic z obsahu textu nehodlám uskutečnit a tudíž nic z tohoto mailu nehodlám uskutečnit. Nehrozí tedy nikomu nic. Striktně odmítám jakékoli podezření z nebezpečí.
Dobrý den, jakožto oběť tohoto zrůdného systému vám jakožto občan ČR sděluji aktuální situaci. Jako vystudovaný absolvent, jsem několik let seděl na pracáku, bez výsledku, vyučený zámečník bydlící v průmyslové oblasti, to je samo o sobě smutným faktem. Po nějaké době jsem zpozoroval jistou snahu úřednice o mé vyřazení, na to použila metod, kdy mě posílala přes půl města pro nabídky které byly předem po telefonu zamítnuty a řekli mi že nemusím jezdit, já ale musel. To vše jsem, nějak překousl. Ovšem ihned co přišla novinka DONEZ, tak jsem do ní byl zařazen. Podotýkám, po celou dobu, bez nároku na cokoli, na podporu jsem neměl odpracované roky, na sociálku zase společná domácnost. Tudíž jsem od tohoto zavšiveného státu nikdy nedostal ani korunu.To vše jsem nějakým zázrakem zvládal, ovšem nástupem Veřejné služby, tzv. nucených prací, kde stále bez jakékoli kompenzace jsem měl na své náklady a se svýma pomůckama, docházet jak nějaký trestanec na plac mezi bandu Cigánu a tam sbírat bordel ze země, při tomto výkonu se mi stal pracovní úraz který dotyčný šupák co nás měl na starost odmítl zapsat. Vzhledem k rekonstrukci pracáku, byl přemístěn o cca 10km dále, a v jeden parní letní den, si úřednice vymýšlela nesmysly, a chtěla po mě papíry které jsem doložit nemohl, já strávil celý den upocený na cestách MHD skrze město, když jsem dorazil na pracák naposled, ta baba mě s úsměvem vyrazila z evidence, a já vybuchnul a chybělo kousek k tomu aby baba přišla o zuby. Lítaly věci, nadávky a vyhrůžky. Poté jsem se zařekl, že s tímto odporným špinavým státem nebudu mít nic společného, od té doby mě nic nezajímá, úřady, prostě nic. Za nedlouho jsem byl aby toho nebylo málo kvůli toho incidentu předvolán na policajty, dokonce 2x.Teď už uběhlo pár let, a chvíli před promlčením se ozvala zdravotní pojišťovna, nečekaná náhoda. Vzhledem k tomu že bydlím ve společné domácnosti s rodiči, a nestačím se divit všem těm reportážím o tom, co se tady děje, že lidi bez jakéhokoli dluhu přicházejí o majetek a náhrada se jim nedostává. Roky už se připravuji na nejhorší možný scénář, jelikož já jsem ten poslední v tomto státě, kdo by se nechal okrádat, ba dokonce kdo by nechal okrádat své rodiče. Jsem připraven postavit se na odpor každému kdo by odstraňoval demokratický řád společnosti, a jelikož policajt má pomáhat mi a né exekutorovi jsou správní možnosti znemožněny, vzhledem taky k ozbrojenosti policie, mě nezbývá jiné možnosti, než že v případě že začne exekutorská hyena páchat tr. čin a dobývat se do bytu mých rodičů.Nejdřív vyzvu k zastavení páchání tr. činnost, potom vyzvu s varováním že narušitele nekompromisně zlikviduji. Na potřetí si buďte jistí že dolů po schodech poteče krev a v mezi patří bude ležet několik mrtvol, tolik kolik jich bude účastno.. Je zde hrubě porušována základ. listina práv a svobod, i ústava hned v několika bodech. Vím ale že tento stát nemá hranic v odírání občana, proto nemám ani já hranic v obraně svých práv, práv rodiny. Kdoví čeho všeho ještě.. Předem říkám, to že pokud pojišťovna neodsouhlasí, mou nabídku splátkového kalendáře max 100kč měsíčně, to jsem ochoten po zbytek života splácet. Pokud se jí to líbit nebude, nijak mě to nevytrhne, jsem připraven v obraně svých práv položit život. Nemám strach a zde exekutorská bestie dokud budu dýchat nevkročí. Pak už mi to bude jedno.. Tohle vám oznamuji proto abyste potom nemohli bečet že to bylo nečekané, či kdesi cosi.. Nic nebylo nečekané, od té doby co tento případ vzniká, jsem toto napsal kde to šlo.. Mimochodem k čemu je ochránce lidských práv ? K ničemu ! Psal jsem mu v minulém roce, dodnes bez odpovědi, což mě ale nijak nepřekvapuje, jak už jsem před lety zjistil obyčejný člověk se zkrátka svých práv nedomůže ani kdyby se víte co... Nehodlám toto řešit.PS: K tomuto extrémnímu řešení mě radikalizoval postoj a chování úřadů vůči mé osobě, a buďte si naprosto jistí tím co jsem napsal. A neberte to jako výhrůžku, pouze jako sdělení skutečnosti. Já budu bránit svá práva, soukromí a majetek, taky rodinu. Ústava mě k tomu opravňuje, ale vím že na ústavu zde nikdo nehledí, mno to je jejich věc, já hledím pouze na ni, nesmyslnými zákony které jsou v přímém rozporu s ústavou se ani nehodlám zabývat. Vzhledem k tomu že nic nemám, ani nikdy nic mít nehodlám. Nemá mi kdo co vzít, ale mám rodiče, na to jsem velmi citlivý. Jako jeden z mála vrstevníku jsem si i přes vaše zavádění protiústavních zákonů udržel dobrý vztah. Všechny rodiny jste úspěchem dokázali rozvrátit. Stovky ne-li tisíce lidí jste dohnali k sebevraždě. Já rozhodně necítím vinu, tudíž sebevražda rozhodně nehrozí. Ani tu pakáž za dveřmi nezlikviduji s radostí. Jsem mírumilovný člověk který by mouše neublížil ale zlikvidoval každého kdo se pokusí okrást mé rodiče.. Víc už nemám co bych dodal. Upřímně nedoufám že mi jakkoli pomůžete, to už jsem pochopil že od toho tady úřady nejsou, klacky pod nohy co mi házíte ty jsem pečlivě sbíral a topil s němi. Mezi tím pomalu postupně radikalizoval. Za což vám musím na druhou stranu poděkovat, našel jsem sám sebe, zocelilo mě to a otevřelo mi to oči. Nemám co ztratit a vy sami moc dobře víte, že jinou možnost jak zabránit zabavení majetku nemám. Mě nezajímá návrh, nebo vylučovací žaloba, nebo zrušení pro nemajetnost, mě zajímá to že nikdo nemá právo lézt do tohoto bytu, nic tady nemám, vše je rodičů vím ale jak to u exekutorů chodí, můžou jít zabavovat na pražský hrad když si myslí že tam mám majetek. Tohle je směšně průhledné. Když jste vydali a umožnili takovéto zákony měli jste při tom zrušit i ústavu.. vlastně ta je nezrušitelná to vás musí tedy pěkně štvát.. Mno vše co jsem chtěl jsem řekl, pokud i budou pověřeny soudní zloději k vykradení bytu.. Jejich krev bude na vašich rukou. Vy jste o tom věděli už roky dopředu. A pořád se oháním oním případem, kdy dotyčný který stejně jako já šikanován a zažil absolutní nezájem kohokoli, poté jednoho exekutora jednou ranou popravil, druhou ranou druhého posadil na vozík. Dostal tuším 15 let pro většinu lidí jste z něj udělali psychopata pro mě je to hrdina ke kterému vzhlížím !!! Případ výbuchu ve Frenštátě pro mě hrdinství není, ale důkazem toho kam až tento stát může svým jednáním zajít, tudíž je to názorný důkaz oběti, nedivím se ale ani neuznávám. Nemám okolo sebe nikoho komu bych měl ublížit. Proto nikomu krom přímých narušitelů ani neuvažuji ublížit. S pozdravem Xxxxx Michal, Extrémní a radikální obránce ústavně zaručených práv svých i své rodiny. Sbohem a pevně věřím že jsem na této planetě naposledy. Pokud jsem se zde narodil z vlastní vůle, tak podruhé raději nebudu existovat. Než se babrat v tomto hnoji čemu říkáte život. Abych ušetřil čas vám i sobě, prosím zdržte se formálních odpovědí, nebo nějakých návrhů jsem si vědom co bych měl, můžu, neměl bych mohou oni nesmí.. za ty roky jsem si těch pár práv zjistil... Taky to celé nemá logiku, nebo jestli si myslíte, že extrémním dluhem, vašim postojem, docílíte že se znova zapojím do společnosti.. nebuďte směšní. Je sice pravda, že bych byl ochoten znova se přihlásit na pracák a snažit se najít práci. Ovšem to jedině v případě, že bych začal s čistým štítem a to by jste mi museli poděkovat. Jelikož můj postoj je značně nekompromisní a naprosto nepřizpůsobivý. Jo a zapomněl jsem na to že stejně jako s úřady, jsem skončil i s lékařem. Od té doby co neplatím pojištění, jsem nebyl u doktora, tudíž nejabsurdnější na tom celém je to, že defakto musím platit za nic, nic nevyužívám, nic jsem si nepůjčil, nezpůsobil jsem žádnou škodu,přesto po mě bude vymáhána tentokrát už né zdravotní pojištění, ale prach sprostá daň za život. A řeknu vám jedno to co píšu, tu práci co si dávám, to dělám čistě z mé dobré vůle. Čistě pro snahu zabránit, smrti hloupých exekutorů a ještě hloupější policie. Nedělám to z radosti, ale z nutnosti !S pozdravem a přáním hezkého večera.XXXX Michal, Ostrava -xxxx, XXXX XXX xxxx/x podepsáno dne 6.1.2016 v 17:30h.Xxxx Michal.
Kapitola č.10 vytušené, přesto nečekané a rychlé důsledky
Tak, tušil jsem zdali to nebylo už přes hranu, ale říkal jsem si snad ne, pokud vím tak jsem nikomu konkrétně nevyhrožoval ani spíše jsem myslel, že maximálně mohu čekat předvolání, kde bych žádal vysvětlení jak ochránit své ústavně zaručená práva. 
To co, ale nastalo bylo zcela nečekaným, velmi nepříjemným překvapením, tedy přímo probuzením. Trvalo asi necelých 12h a ráno okolo 8:00 mě probudil kravál a doslova sotva jsem rozespalý otevřel oči, nemohl jsem tomu uvěřit a musel si je protřít, ale opravdu se mi to nezdálo, noční můra.. Probudil jsem se do noční můry ovšem, naprosto skutečné. Pokoj plný policajtů, to poslední co bych si přál.
Kapitola č.11 Pobyt na CPZ
 |
| A tohle je LUXUSNÍ CPZ !!! |
Tak jsme přijeli na stanici, já uviděl tu starou známou CPZ. Říkal jsem si tak, dneska to bude asi déle než 10 min. jako posledně. V duchu jsem si taky říkal: "no to jsem zvědav co proti tomu budou mít, a jak obhájí to co jsem v mailu psal" Krátce po tom co jsem v duchu dopřemýšlel, jsem se začal ptát, co jako teda bude a zkrátka co a jak. Na což se nikdo z policajtů neměl aby, mi odpověděl. Tak jsem se naštval, a řekl jsem že mi je špatně, že potřebuji lék. pomoc na což mi jeden z policajtů odpověděl způsobem, že mě odbyl: " jo až po svačině" což mě rozčílilo natolik že jsem tedy zvolil možnost když né po dobrém tak po zlém. Už jsem jen odpověděl, v tom případě.... a už jsem letěl k zemi. Z toho co jsem slyšel, bylo znát, že v ten moment co jsem sebou seknul, měla stanice a všichni v ní rázem poplach a pohotovost, nejdřív jsem slyšel řvát toho policajta, co za to vlastně mohl, úplně panickým způsobem KLÍÍÍÍČEEEEE!!! KLÍČEEE..Hned potom jsem slyšel jak jak několik páru nohou cupitalo z vrchních pater dolů a opět jsem více hlasně slyšel panikařit několik policajtů a slova jako: "kdo má ty klíče ?! " rychle " kdo je má " odemkni to děleeeej. Měl jsem co dělat abych nevybuchnul smíchy.. Ihned co odemkli ty mříže, tak hádejte kdo byl u mě první a křísil mě ? Ten šašek výše popsaný. Když mě vzkřísili, mohl jsem pootevřít oči co jsem uviděl bylo snad všechny policajty ze služebny nalepené na mřížích v úzké uličce.. Také dotyčný policajt, který mi tak dobře odpověděl a byl za to přímo zodpovědný neboť mi odmítl zajistit lékařskou pomoc. Tak ten byl asi ze všech nejvíc na nervy. Chudák ten byl vystresovaný... Pak už jsem dostával odpovědi...
Přišlo mi ale už něco divné, jednak to, jak se mnou jednali, navzdory tomu šaškovi, všichni do jednoho naprosto profesionálně, a taky nikdo neměl blbé kecy na to co jsem udělal. Dalším čeho jsem si všiml, ty pohledy policajtů na mě v cele, připadal jsem si jak celebrita jelikož se na mě všichni policajti chodili dívat. Pak mi došlo, že né jak celebrita, ale nějaký vzácný kousek v ZOO. Taky mi vrtalo hlavou, proč se ke mě chovají všichni tak s citem. Oproti mých předchozích zážitků jsem se tohoto pobytu opravdu obával. Neboť se mi posledně stalo, že mě z té stanice odvezla sanitka, protože mě jeden z policajtů napadl. Čekal jsem právě odplatu... ale kupodivu, nikdo do mě nerýpal, a nikdo se nechoval krom toho jednoho šaška, jako idiot. Zkrátka pravý opak, prvně jsem zažil seriózní postup policie, naprosto profesionální. Jen bohužel, jak jsem se zmínil na začátku. Když mě sebrali, tak jsem si nestihl ani zakuřit, což se mi snad ještě za život nestalo, navíc jsem přešel na e-cigo a to je silnější než klasika.
Kapitola 12 Absťák na CPZ
(kapitola sama pro sebe)
Nejdřív jsem se snažil vysvětlit policajtům, že mám silnou závislost na nikotin, a že je nutně potřebuji. To jsem teda zkoušel na všechny policajty, ale žádný z nich nedovedl pochopit že je to opravdu nutné... Dožadoval jsem se cigára, ale že prý se tam nesmí kouřit v celé budově. Ztrácel jsem naději že si zakouřím. Ale to na intenzitě absťáku nic neměnilo.. Začínal jsem být v permanentní křeči a tělo tvrdě vyžadovalo nikotin. Začínal jsem silně podrážděný a psychicky na dně.
Kapitola 13 Můj 1. výslech
Po několika hodinách na CPZ jsem šel na první výslech. Už ve dveřích kanceláře, jsem se snažil ospravedlňovat, ale ani jsem to moc nemusel, protože policajt mi už ve dveřích skoro řekl, " Hele v podstatě máš pravdu ( na ten mail výše ), ale takhle řešit to prostě nejde nebo se to nedá" tak nějak... Já přemýšlel nad tím jak to uhraji, zdali mám jako vždy hrát blbého v afektu, který to samozřejmě nemyslí vážně, nebo si mám stát za svým. Vzhledem k tomu, že jsem byl v situaci kdy psychika byla extrémně vytížená, a nevěděl jsem jak dlouho tam budu. Řekl jsem si tak teda afekt, rozčílení, omyl, atd.. Takže jsem vypovídal tak, že mi prostě opět ujeli nervy, nic spáchat nehodlám atd.. po výslechu opět do cely kde mi udělali test na drogy :) ... Mno ejhle amfetaminy a marihuana, říkám trávu nepovažuji za drogu a amfetaminy to musí být omyl.. .. Takže jsem jel na záchytku na krev, kde rovnou mě proklepla otázkami psycholožka, která měla rozhodnout jestli teda jsem magor, nebo co asi jestli nejsem nebezpečný a schopen do cely jak jsem se nedávno dověděl :D. Mno ptala, se mě na nejrůznější otázky přitom mě pozorovala jak reaguji, řekla mi pár čísel abych je zopakoval což jsem udělal bez problémů, po chvíli mi řekla že jsem velmi inteligentní, (nejsem já chytrý ale ti okolo úmyslně rádi blbí, říkal jsem si v duchu ). Nevím teď přesně jelikož se k tomu vracím a začínám to zapomínat, jestli to bylo myslím že jo, došlo ještě k menšímu nedorozumění, oni tam po mě chtěli ať se projdu po čáře, a něco říkali se zavřenýma očima ať jdu rovně, no to normálně zmátlo i mě, proč že mi to nejde, a skoro se bulám, to sem tak vynervovaný ? jsem si říkal ... a nakonec se zeptala na tu nejtěžší otázku, což jsem tušil, co udělám když by k výkonu exekuce fakt došlo. Odpověděl jsem, že nevím, ale že se zkrátka nedovedu dívat na to jak leze někdo cizí k nám do bytu kvůli mě, porušuje při tom ústavní práva dvou lidí, s snaží se vědomě tímto způsobem ukrást majetek rodičů, navíc za dozoru policie která je tam na pomoc exekutorovi ( ozbrojená ! ). Což se mě zeptala to znamená co ? Říkám, no určitě né to co jsem napsal, a znova že nevím. Tak teď se pokusila psycholožka mi vysvětlit jak to jde vyřešit, na což jsem ji já vyvedl dřív než začala z omylu, ale zcela klidným maximálně slušným způsobem z omylu a každou její snahu, jsem ji úspěšně vyvrátil. Nakonec se mě ona ptala, že když jsou takové zákony tak co já s tím chci udělat. Říkám nevím, alespoň bojovat. A teď mi ona odpověděla, myslíš že to změníš ? Tyto nezměníš, toto nemám rád když kdokoli říká, protože ví prd o tom co kdo nebo co ne kdo, považuji to skoro za urážku, být to v normální situaci odpovídám na tohle, né já to už měním, tyto nezměníš ! Miluji když mi říká ten co to vzdal dřív než to vůbec zkusil něco říká o tom... Nebylo poprvé ani naposled, co tyhle blbé kecy vyvracím výsledky.. No tak jsem odpověděl, třeba né, ale alespoň se o to pokusím. Mimochodem, na tu krev jsem jel s eskortou ovšem to bezpečností opatření... :D:D Neřeknu kdybych měl 100kg. Ale na mě ten medvěd vypadal opravdu směšně.
Pro představu...
Všude kde mě s tou parádou vedli mě vedli způsobem, že jeden mě držel za pouta a další jistili abych neutekl. Mno když vyšetření skončilo, jeli jsme zpět na CPZ a já se všude kde to šlo dožadoval nikotinu. Také jsem je upozorňoval na to, že to prostě nepude, že už to je neúnosné a že pokud si nezakuřím, tak se ani nenapiji, a už vůbec nenajím a nebudu spolupracovat. Zase jsem se ale dozvěděl jen to, že se tam nesmí kouřit, ale dali mi alespoň naději že až půjde nahoru na výslech tak že tam můžu.. No to ale ten policajt nevěděl že už jsem na výslechu byl :D. A další hodiny na CPZ. Navíc už se blížil večer, a zaslechl jsem něco na způsob že tam budu přes noc. OOoo jéé řekl sem si, to bude asi největší zkouška :D ovšem potřeba nikotinu mi bránila představit si jak to jako bude vypadat. Začal jsem se o to tvrději dožadovat cigára. Všech jsem se pořád dokola ptal, kdy si budu moct zakuřit. Mno pak tam zamnou přišli a že prý je večeře a mám nárok na jídlo. Říkám, že to je od nich hezké že mě nenechají chcípnout hlady ale že bohužel mám takový absťák že se ani nenapiji natož abych se nažral.. Oni že dobre tak nic. :D vytáhli mi deku a polštář. O kvalitě té hryzavé deky a ani nechci vědět čím skipaného polštáře nebudu ani vykládat, ležel jsem radši jen na te dece :D.
Kapitola 14 Má první noc v životě na CPZ
Vůbec jsem si nedovedl představit, co tam celou noc budu dělat, a tušil jsem, že se asi zblázním. První chvíli, jsem se pokoušel usnout, ovšem absolutně marně, byl jsem v permanentní křeči. Takže jsem pár hodin se jen převaloval a mořil absťákem. Až to překročilo únosnou mez a já podlehl této psychické zátěži a začal jsem nahlas rozebírat tento svůj případ, začal jsem kritizovat všechno a všechny. Přitom se ve mě střídal pocit agrese, přes beznaděj, lítost zase agrese. V určitý moment jsem si všiml jisté psychické změny. Začalo mi být vše tak nějak jedno, a když přišla další vlna agrese, začal jsem mačkat všechny tlačítka na tom hlasovým telefoně co tam byl. A řvát pořád dokola že potřebuji kuřit. Že potřebuuuuujuuuuuu nikotin. Že chcuuuuu cigáro, ať mě tu přestanou mučit! Šel jsem se podívat na to okno nahoře a spekuloval jsem jak jej otevřít. Ovšem v zámku už někdo přede mnou nechal šroubek a já pochopil, že tudy cesta nepovede. Přišel mě zkontrolovat policajt co měl noční. Ten ovšem jen čuměl, protože přišel v okamžik kdy jsem se regulérně scvoknul, uvědomil jsem si to ze zbytku rozumu, protože jsem si všiml, že všechny ty morální pravidla, ohrožení rodičů, to co z toho budu mít, zkrátka veškeré starosti rázem odpadly a navíc jsem nejen že nevnímal žádné starosti ale zkrátka ruply mi nervy, a já necítil ani žádnou bolest, bylo to velmi zajímavé.. Ohýbat si prsty až do té míry že by to mělo bolet a ono nic, to jsem ještě nezažil... No policajt co otevřel ta plechová vrata jen stihl nedokoktat slovo na což jsem mu do něj skočil se slovy: JSTE JEDNIČKY GRATULUJI VÁM podařilo se vám zmagořit mladého kluka. Pak chtěl něco říct a zase jsem mu do toho skočil a říkám : Mno mám takový pocit že jsem se zbláznil :D jelikož mi nevadí už ani to co mi doposud vadilo. A opravdu jsem si u toho co jsem říkal připadal jako totální magor, musel jsem tak i vypadat ale jak říkám bylo mi to všechno jedno.. Poslední co jsem mu řekl bylo : Dones mi cigáro jinač mě tu ráno najdete mrtvého, že prý se na stanici nekouří. Což mě dorazilo a já už byl naprosto na dně a jediné co mě napadlo je začít se modlit. A tak jsem nahlas, pozdě večer odříkával svými slovy, modlitbu za všechny ostatní, za rodiče že se nechovají tak, jak by měli, ale především za policajty ať je jim odpuštěno, že to jsou hlupáci kteří nevědí čeho se dopouští. No nemůžu si to vysvětlit jinak, ale už jak jsem to odříkal jsem ucítil přítomnost boha.
Najednou jak když utne... povolila křeč, a já usnul jak špalek.. s tím že je ze mě dement ale nevadí protože mi je to jedno :D . Protože přesně to co se stalo bylo to čeho jsem se vždycky obával. Myslel jsem, že takový nápor na psychiku trvale poškozuje mozek. Myslel jsem že zkrátka už mi to zůstane. Ale ráno po probuzení, jsem byl opět ve své kůži naprosto psychicky nepoškozen. A hned se ozval absťák. A já si řekl tak to ne... Vy chcete abych spolupracoval žral, pil, řekl jsem si tak teď zažijete co je to nespolupracovat. Byl jsem připraven jim dělat maximální možné problémy a to všude. Začal jsem se opět dožadovat cigára a odpovědi kde mě odsud pustí. Nic. Prásk sebou na zem, a zase zdravotníci... sotva odjeli znova prásk na zem zase přijeli. To už začínali být všichni nasraní, zdravotníci že tam zbytečně jezdí, policajti že je musí volat. Řekl jsem tomu policajtovi jasně, že dokud si nezakuřím, nebude dělat nic jiného než volat zdravotníky. Krátce na to mi řekli, že je bude snídaně, na což jsem mu velmi polopaticky řekl, že mám stále absťák jestli mu to náhodou ještě nedošlo, že jsem v permanentní křeči a nejsem schopen se napít vody, natož sežrat tu hnusnou paštiku s rohlíkama.. Šlo vidět, že policajt prvně pochopil vážnost situace. Někam odešel a když přišel, řekl že tu už žádný kuřák není že mám smůlu. Na což jsem mu řekl že já i oni mají smůlu. Hned na to že máme jet k psychologovi. Já že dokud si nezakuřím, nikam nepojedu, nebudu spolupracovat, nebudu se s nima o ničem bavit. Chvíli byl klid, a já opět mezi 4mi stěnami si užíval absťák až do morku kosti. Začínal jsem se bouřit, začal jsem znova zvonit na ten telefon. Když to konečně vzal řekl jsem mu toto : Pokud si ihned nezakuřím, přehryžu si žíly !!! Což je zaujalo a uklidňovali mě že klid už jdem za vámi, klid klid.. a já odskočil hned k oplocenému topení kde jsem už předtím zjistil že to nějaký lempl ani neojehlil a že jsou ty oka ostré jak břitvy. Tak jsem narval do těch ok oboje ruce a v případě že by se mě pokusili násilím vytáhnout, podřezalo by mi to obě ruce... k tomu ale nedošlo. Přišli dva policajti, a že co se děje, já opět jak na debily že potřebuji nikotin. jinak že nic.. Oni někam odešli a po chvíli mě zavolal ten jeden policajt a já uviděl že drží v ruce oheň i cigáro. Velice jsem mu poděkoval a konečně.. KOOONEČNĚ přišlo vysvobození. Tu Petru jsem stáhl takovým způsobem že kotel byl velikosti cigarety. :D Z toho dřepu jsem se ani nemohl postavit jak se mi motala hlava.. A tu úlevu nikdy nezapomenu, připadal jsem si jak těžký narkoman který si právě šlehnul svou dávku. Ihned jsem byl klidný, napil jsem se a najedl. I oni pochopili, že to měli udělat už dávno a byl by klid. Tak jsme jeli pro výsledky znova na záchytku, kde byla jiná tentokrát mladá psycholožka která mě také pár otázkami vyšetřila, ale ta mě pohledem propalovala a četla každý můj detail reakce. Ani ona ale neshledala nic divného a na konci jsem se jí pro vlastní klid zeptal jak na tom teda jsem zdali jsem normální, protože sám že jsem o tom často pochyboval, ona mě uklidnila že jsem v pořádku, že jsem zdravý. Oddechl jsem si, a na otázku co ty amfetaminy v krvi jsem odpověděl, netuším, a víc nic nikoho nezajímalo. Prostě jsem to striktně zapíral. Byl jsem hlavně rád, že mi nehrabe. Mno ale předtím než jsme jeli znova na tu záchytku jsme měli jít do fakultní nemocnice na psychiatrické vyšetření, tam jsme se ale dozvěděli že nemají nějaké smlouvy a že to nemohou udělat. Tzn. že se se mnou prošli dva policajti mezi lidma v nemocnici, zcela zbytečně, já spoutaný jak Kájínek ( nebo nagyova :D ) a zvláštní pocit byl když jsem si vzpomněl na den kdy jsem já taky viděl jak takhle jednoho vedli a vzpomněl jsem si na ty pocity.. Zkrátka není příjemné být v blízkosti někoho kdo je spoutaný až po uši a vedou ho dva policajti :D. V nemocnici jsme zjistili, že to tam neudělají že nemají jakési smlouvy, no prostě bordel.. tak jsme museli jet tam co jsem psal.
Kapitola 15. Další hodiny v tahu a
"Oběd"
Nastal čas oběda, nevím jestli jsem se přeslech ale když se mě zeptal jestli chci oběd, já že co je ( né že bych to chtěl žrát i kdyby to byl třeba humr :D ) to co řekl jsem myslel že si dělá prdel, ale asi ne PRÝ: Sekaná ze včerejška :D:D no už, sekanou nesežeru ani doma, a budu žrát nějakou "jejich" ze včerejška :D no ale že prý si můžu koupit něco, já říkám to mě jako pustíte do obchodu :D ?? On né že mi ji zajdou koupit, no toho nešlo nevyužít, to prostě pro mě byla alespoň útěcha a měl jsem dobrý pocit z toho že jsem si poslal policajty pro Pizzu a pozor !! I CIGÁRA !! :D Haha, v duchu jsem si říkal tak to je síla policajti mi nesou pizzu a cigára aspoň tak, tu pizzu jsem sežral :D a zakuřil jsem si :D To už jsem si zvykal :D to jsem si taky vždy nerad myslel... ŽE ČLOVĚK JE NESKUTEČNĚ PŘIZPŮSOBIVÍ EXTRÉMU. Myslím že kdybychom byli nuceni žít ve vodě, tak 2. generaci budou růst funkční žábry. No tak jsem se po skoro dvou dnech najedl, napil a zakuřil si... Přitom jsem si uvědomil že tyto praktiky, nemohou být v žádném případě považované za legitimní. Já bych se jim přiznal k čemukoli už po půldni v té cele, za cigáro bych podepsal cokoli i 3x prostě tohle je absolutně nerovná hra, to jako každého člověka takto usvědčují ? To potom mají lehké, zlomit někoho a je to...
Na druhou stranu nejsem si jistý zdali jsem to už psal ale i přesto vše, bohužel musí tady být, pořád je lépe s takovýmto způsobem, než bez policajtů... je to na hovno že se to děje, proti tomu jsem pořád, a policie ne policie, tohle zkrátka se mi nelíbí, nevím proč si nechávají diktovat naprosto nezákonné nesmysly, místo toho aby dodržovali především, ústavu zákon a chránili občana né mafii která nám vládne.. přitom to oni jsou ti "mocní" reálně je mocný ten co má v ruce zbraň to nejsou politici, to jsou policajti, jen oni už jsou tak zblblí že absolutně nehledí na nic jiného než na to co jim kdo řekne z vrchu.. tohle není dobrá situace, policajti nedodržují spravedlnost a nechrání občana, občan je jim jedno, oni nechcou přijít o práci, tak dělají co se po nich chce, takhle policie ale nemůže fungovat je pochybení státu jako prase, a důkaz toho jak politici svými zákony totálně ignorují ústavu !
Kapitola 16 Poslední procedura evidence mě, odebrání otisků a fotky atd.
Tak příběh se nám chýlí ke konci, já naprosto jakoby mě srazil vlak, otupělý, vyčerpaný, strhaný a nevyspaný. Jel někam se fotit :D smradlavý, spoceny, no fuj prostě.. ale bylo mi to jedno a taky jsem jim to říkal že si zato mohou sami.. :D no tak na kriminálce, tam to bylo úplně o něčem jiném, tam byli srandisti jako prase, ptali se mě i oni jestli beru drogy, říkám že ne, teda trávu no.. a on hned dobre, sem myslel drogy :D zajímavé, ti co tam byli se mnou, pro ně to droga je a pro tyhle hmmm :D řikam že ne tototo, dělali si prdel ze mě že sem suchý, pak zavtipkovali něco o ciganech a o tom že oni jsou taky černí, já říkám to vy ani tak né to máte seprané tady kolega to je barva :D no otiskli mi prstů víc než mám pomalu, se divím že tam nemají vanu s inkoustem a neřeknou vlez si tam a pak se vyválej na tom plátně.. No když už mě přestávaly bavit jejich fóry na mou váhu, tak jsem jim jednoduše řekl, jooo vy máte tady, a ukázal jsem na ruce a svaly, a pak jsem řekl, já mám zase tady, a ukázal jsem na svou hlavu :D a oni: No asi nemáš tady ( ukázali na mou hlavu :D ) když si tady :D:D:D:D tím mě jako dostali :D i tak oni nejspíš nevěděli, že prakticky z toho nejspíš nic moc mít. Nebudu teda pokud mají alespoň kapku nějaké lidskosti. Protože jsem odešel s přesvědčením že nic moc z toho nebude, pochopil jsem že to nejde ani k soudu takže platit bych nic neměl.
Tak mě to nedalo, UŽ MÁM PC !!! Stihli to celkem rychle, a prej jsem toho hodně hledal :D:D no ale stále nevím na čem jsem. Tzn. ještě se můžete těšit na 3. část, + shrnutí pocitů a závěrčné shodnocení co si o tom celém myslím.
Tak mě to nedalo, UŽ MÁM PC !!! Stihli to celkem rychle, a prej jsem toho hodně hledal :D:D no ale stále nevím na čem jsem. Tzn. ještě se můžete těšit na 3. část, + shrnutí pocitů a závěrčné shodnocení co si o tom celém myslím.
Autor:Jeden můj dobrej kamarád.
Žádné komentáře:
Okomentovat